Jakub Vaněk
Roky tu nic podobného nebylo. Snad jen otravná minusová čísla na teploměru. Každoročně chodím na živý betlém těsně před Štědrým dnem do chomutovského zooparku, tak proto si to pamatuji. Letos jsem ze zimy nebyl překvapený ani nadšený. Z okna se na sněhovou deku kouká pěkně. Když nefouká, pozoruji rád bílo kolem i při procházce. Možná tím jsem dostal chuť si o víkendu jako malé dítě zabobovat. Nadšení mi kazí jen myšlenka na zmoklé oblečení, vybaven šusťáky již nejsem jako malá prťata. Při cestě ze školy, kdy jsem dostal stejnou facku jako tehdy v Kovářské, už ale tak natěšený na hrátky se sněhem nejsem. Snad se počasí umoudří a Mikuláš nám nadělí zimu tak jak má být. Uhlazená, pěkná na pohled a příjemná na dotek. Bílá, která potěší naše duše toužící po dobách dávno minulých. No nic, hrají mi tu koledy pro pravou vánoční atmosféru, ale chybí adventní kalendář. Stejně do té vánice budu muset znova. Vezměte sáňky a užijte si zimy, dokud je.
Zimo, zimo, takhle ne
Dnes to se zimou začalo opravdu vážně. Bílá pokrývka silnic a chodníku se opět načechrala, obloha zbělala a kolem poletují vločky. Pěkné na pohled, nepříjemné na tváři. Vánice jakou jsem léta nezažil. A to jsem si myslel, že vzpomínku na ohromnou sněhovou nadílku z horské Kovářské si budu pamatovat jen z dětství. Však to byla tehdy radost. Vystoupili jsme z vlaku, kterým jsem na krušnohorskou dědinu dorazili, a celá rodinka dostala facku v podobě neutichající salvy sněhových vloček. Mrzlo až praštělo, zima jak z Ladových obrázků.
Posted
by Jakub Vaněk
